Obsah bioplastů lze ověřit radiouhlíkovou metodou
Bující greenwashing v posledních letech nutí majitele značek hledat tvůrčí řešení, jak dokázat, že jejich obalové materiály jsou skutečně na rostlinné bázi. Metoda sledování obsahu izotopu uhlíku 14C, běžně spojovaná s datováním archeologických nálezů, umí ověřit, zda obal obsahuje inzerovaný podíl bioplastů. Určuje relativní koncentraci izotopů 14C ve vzorku v porovnání s plastem z ropných surovin. Např. pokud vykazuje 75 % 14C, pak obsahuje 75 % obnovitelného rostlinného plastu a 25 % plastu z ropy.
Na výsledky radiokarbonových zkoušek spoléhají některé nezávislé certifikační instituce. Např. program BioPreferred amerického ministerstva zemědělství nabízí označení USDA Certified Biobased Product anebo zkušební laboratoř TÜV Austria poskytuje osvědčení OK biobased pro materiály, meziprodukty a výrobky s alespoň 20 % bioplastu. „Program BioPreferred vyžaduje měření podle normy ASTM D6866 v laboratoři splňující ISO 9001,“ uvádí Jordan Turner, marketingový koordinátor z laboratoře Beta Analytic, která splňuje obojí a je jednou z pouhých dvou akreditovaných zkušebních laboratoří pro analýzu bioplastů.
 | |
Beta Analytic používá metodu urychlovačové hmotnostní spektrometrie (AMS). V rozhovoru pro časopis Packaging Digest J. Turner dále uvedl, že z tohoto měření profitují dodavatelé, výrobci i distributoři od fáze skladby materiálu přes výzkum a vývoj až po kontrolu kvality a finální výrobek, protože poskytuje kvantifikovatelná data jako podklady pro informace na etiketě.
Oproti jiným metodám, jako je analýza prováděná plynovým proporcionálním detektorem (GPC) a kapalinová scintilační spektrometrie (LSC), které před měřením mění vzorky v plyn či kapalinu, měří AMS obsah přímo ze vzorku a je považována za nejúčinnější. Provádí se podle norem ASTM D6866, ISO 16620-2 či CEN 16640.
- autor:
- red.
Plastikářský slovník
