• Úvod
  • Odborné články
  • Historie československého plastikářského průmyslu v rozhovorech pamětníků (III./VII.)

Historie československého plastikářského průmyslu v rozhovorech pamětníků (III./VII.)

Historie československého plastikářského průmyslu v rozhovorech pamětníků (III./VII.)

V rámci seriálu rozhovorů s pamětníky československého plastikářského průmyslu přijal pozvání také Zdeněk Řehulka, který celý profesní život pracoval s formami. Věnoval se publikační činnosti i přednáškám na toto téma, se sdružením Uniplast spolupracoval přes 30 let a je autorem publikace "Konstrukce výlisků z plastů a forem pro zpracování plastů, Polymery." Brzy vám přineseme další rozhovory, které odkryjí historii tohoto fascinujícího odvětví.

Jak jste se dostal k plastikařině? 

Vystudoval jsem v Olomouci Vyšší průmyslovou školu strojnickou a na umístěnku jsem se v roce 1957 dostal do Vrbna pod Pradědem do Lisovny umělých hmot, kde jsem nastoupil do oddělení konstrukce. Když jsem byl v konstrukci půl roku, musel jsem nastoupit na povinnou vojenskou službu. Už jsem se do Vrbna vrátit nechtěl, ale tehdy, když jste neměli razítko v občance a jen hledali práci, tak vás nikde nevzali. Takže jsem ve Vrbně musel pokračovat. Nakonec to bylo dobře, konstruovaly se zde formy, byl zde silný technický rozvoj, pracovníci dostali služební byty, bylo zde výborné zázemí. Konstrukce mě bavila. Po 15 letech jsem dělal vedoucího konstrukce závodu Vrbno, po dalších 2 letech jsem se stal šéfem konstrukce celé slupiny. Měl jsem pod sebou 35 konstruktérů  v lisovnách ve Vrbně, Lutíně, Olomouci, Kudlovicích, Chuchelné, Bruntále. 

ARBURG spol. s.r.o. 
Zdeňek Řehulka 


Co se ve Vrbnu pod Pradědem vyrábělo? 

Podnik Vrbno vyráběl ročně 600 forem, lisovalo se zde spotřební zboží (až 10 000 různých výlisků ročně), ale měli jsme i speciální programy pro vojsko  dělali jsme protitankové rakety, ruční granáty, neboli velký program vojenské techniky. Já jsem to měl pod sebou jako šéfkonstruktér, takže jsem musel být prověřován, i když jsem nikdy nebyl ve straně. Každé 2 roky bylo tzv. komplexní hodnocení, kde nás hodnotili a dostávali jsme úkoly na další období. Můj referent byl předseda strany a já jsem zároveň hodnotil jeho, neboť byl můj konstruktér. Takže mě moc neřešili.😊 

Měli jsme osm podniků, takže jsme byli největší v republice. Skupina lisoven Vrbno měla v roce 1990 3500 zaměstnanců a po revoluci se rozpadla na různé závody, které se zprivatizovaly. Kromě Lutína se všechny udržely dodnes.

Proč se nedochoval i závod v Lutíně? 

Lutín měl velkou nástrojárnu, ale u Prostějova vznikla další, která přetahovala lidi z Lutína. Mladí odešli do Prostějova, starší do důchodu, takže závod byl nakonec prodán v aukci.

Během své kariéry jste byl také členem Uniplastu, jak jste se k tomu dostal? 

Pravidelně jsem navštěvoval Výzkumný ústav v Brně a spolupracoval jsem se Zbrojovkou Brno, kde tehdy koupili licenci dálnopisu od Siemensu z Mnichova. (Dálnopis je zařízení pro přenos textu po elektrické lince, tedy jakýsi předchůdce e-mailu nebo SMS, pozn. red). V dálnopisu bylo velké množství plastových dílů. Závod ve Vrbně konstruoval formy na ty menší plastové díly. Samotné díly se pak vyráběly v lisovně v Chuchelné. No a ve Zbrojovce jsem se potkal s Laďou Bobčíkem a ten mě přizval ke spolupráci s Uniplastem. Tak jsem začal přednášet a dělali jsme s ním a spolu s dalšími členy výboru různé garanty, organizovali semináře, konference. Spolupráce trvala od roku 1973 více než 30 let. 

Jezdil jste pracovně i do zahraničí na Západ“, neměl jste problémy s tehdejší státní mocí

Když se zadávaly formy pro Zbrojovku, mohl jsem jet do Mnichova, ale na jejich převzetí mě už nepustili, abych tam nezůstal. Tehdy se drželo pravidlo, že se „dvakrát do jedné západní země jet nesmí“. Formy nakonec přebíral člověk, který je neznal, a já jsem mu musel všechno vysvětlit. Kvůli neznalosti formy nakonec špatně upevnili, takže jim při převozu z Mnichova někde v ostré zatáčce prorazily bočnici a spadly do rybníka. Protože nebylo možné rybník vypustit, vytahovali je hasiči a potápěči – báli jsme se, aby se těžké nástroje s vysoce leštěným povrchem nepoškodily.

 ARBURG spol. s.r.o. 
1994 Hotel Jagerhof Rakousko - Pracovní cesta do Milána (Gabriel, Bobčík, Foral, Mačenka, Řehulka)  

 

Když jsem jezdil na veletrhy „na Západ“, krajský výbor si mě předvolával a tam se ptali  třeba: Vy jste byl v tom Mnichově? Byl jste i v Havlově sklepě?“ Odpovídal jsem jednoduše, že v nějakém sklepě jsem byl, protože mě pozvali. Že jsem tam vypil pár piv, ale o sklepu u Havla nic nevím. Vyptávali se, co jsem si přivezl, s kým jsem se setkal a takové ty otázky...říkal jsem, že jsme byli v Siemens, pak jsme jeli do nástrojárny v Partenheimu. Dali mi pokoj, možná jsem působil naivně nebo hloupě.

Co všechno Uniplast zastřešoval?

Konference byly tematicky rozděleny na technologie, polymery a formy. Uniplast zajišťoval také 5–6 hojně navštěvovaných seminářů ročně. Přednášející chodili rádi, aby si našli nové kontakty, účastníci si  vyměňovali zkušenosti. Po seminářích jsme pak vydali sborník, další vznikaly z odborných přednášek konferencí pořádaných v rámci MSV Brno. Ale Uniplast Brno, to nebyly jen konference. Co konference vydělaly, to se utratilo na zájezdy na veletrhy nebo do plastikářských podniků u nás i v zahraničí. Např. v rámci tematického zájezdu na K Düsseldorf 1979 jsme navštívili podniky jako General Electric Plastic, Bayer a Hoechst. Jezdili jsme na veletrhy a tematické zájezdy do Ruska, Taškentu, Německé spolkové republiky, Holandska, Milána a dalších míst. Podívali jsme se do různých zemí a tak poznávali plastikařinu za našimi hranicemi.

Jaká byla organizace Uniplastu? 

Jádrem byl výbor, jehož členové se pravidelně věnovali svým úkolům. Zdislav Heger dobře organizoval zájezdy, Vladislav Bobčík oslovoval přednášející. Díky odborníkům ze zahraničních firem jsme získávali informace, které by jinak byly zcela nedostupné. A moje přednášky se věnovaly hlavně konstrukci plastových dílů a forem. S nimi jsem pak jezdil i mimo Uniplast do různých závodů.   

První část rozhovoru s Jaroslavem Novákem a docentem Miloslavem Maňasem najdete zde.

Druhou část rozhovoru s Jaroslavem Novákem a docentem Miloslavem Maňasem najdete zde.

Čtvrtý díl bude zveřejněn: 27.9.2024

  • autor:
  • Daniel Orel, člen výboru Uniplastu a jednatel dceřiných společností ARBURG v České republice, Slovensku a Rumunsku
  • ARBURG spol. s.r.o.

    ARBURG spol. s.r.o.

    Vstřikovací stroje, vstřikolisy, příslušenství pro plasty, dvoukomponentní vstřikování, automatizace výroby, aditivní výroba, dopravníky pro surovinu, periferie, robotické systémy.



Mohlo by vás také zajímat



 

Nejnovější inzeráty

Nejbližší výstavy a semináře

Plastikářský slovník