• Úvod
  • Odborné články
  • Emisní a pachové chování termoplastů v interiérových výstřicích automobilů, 1. část

Emisní a pachové chování termoplastů v interiérových výstřicích automobilů, 1. část

Emisní a pachové chování termoplastů v interiérových výstřicích automobilů, 1. část

Přinášíme vám odborný článek p. Lubomíra Zemana ze společnosti PLAST FORM SERVICE, s.r.o.

1. ÚVOD – ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ

Ovzduší je nejdůležitější složkou našeho životního prostředí. Bez vzduchu se náš organismus neobejde, a tedy význam jeho čistoty je více než zřejmý. Týká se to jak venkovního ovzduší, tak i ovzduší vnitřního, tj. i ovzduší v interiéru automobilů.

V ovzduší jsou obsaženy různé znečisťující látky, které mají jak hmotnou povahu - pevný a kapalný aerosol - tak i plynnou povahu. Znečištění ovzduší je, zejména v poslední době, vážnou hrozbou a rizikovým faktorem. Lidský organismus je vystaven značné zátěži a jakkoliv je náš organismus od přírody vybaven určitou přizpůsobovací schopností ke změněným podmínkám, je zřejmé, že proměny prostředí předbíhají schopnost adaptability lidského organismu, přičemž se tato skutečnost projevuje zvýšeným nárůstem různých civilizačních onemocnění.

Zvýšené znečištění vnitřního ovzduší, a bohužel, se to týká i interiérů automobilů je způsobeno dvěma hlavními problémy:

- používáním klimatizací, jejímž důsledkem je kumulace škodlivin ve vnitřním ovzduší

- v důsledků požadavků na snižování spotřeby paliva - snižování hmotnosti vozidel a zvyšování výroby automobilů s hybridním, respektive elektrickým pohonem - opětný důraz na snižování hmotnosti, která se zvýšila v důsledku hmotnosti akumulátorů - zavádění nových konstrukčních interiérových materiálů a kompozitů

Samozřejmě, že vnitřní ovzduší v interiéru automobilů vzniká, kromě již uvedených aspektů, v důsledku působení různých dalších faktorů ovzduší znečisťujících: průmyslové exhalace, kouřové a výfukové plyny, alergeny, choroboplodné zárodky, smog obvykle složený z polétavého prachu, oxidů síry, oxidů dusíku, ozónu, organických plynů, atd., včetně i faktorů působících v interiérech zevnitř, z použitých materiálů.  

Mezi parametry ovlivňující kvalitu vnitřního prostředí řadíme faktory:

- fyzikální - teplota, vlhkost, proudění vzduchu

- chemické - anorganické a organické škodliviny

- biologické - bakterie, viry, plísně, pyly, roztoči, prvoci, textilní prach, atd.


Subjektivní hodnocení kvality vnitřního prostředí se velmi liší, stejně jako skutečná sensitivita k některým chemickým látkám. I vzhledem k těmto skutečnostem, nejsou dosud stanoveny míry rizika a limity nebo podíl vnitřního prostředí na různá onemocnění.  

Přes uvedená konstatování se automobilový průmysl jako celek a i jednotlivé automobilky snaží problém interiérového prostředí kontrolovat a ve zpětné vazbě řešit.

Emisní a pachové chování termoplastů v interiérových výstřicích automobilů 


2. Emisní chování interiérových termoplastických materiálů

2.1 Emisivita materiálů, zdroje emisí, těkavost, emisní kinetika

Podle definice obecně je emisivita schopnost materiálů vyzařovat elektromagnetické záření, respektive je definovaná jako poměr intenzity vyzařování reálného tělesa k intenzitě vyzařování absolutně černého tělesa se stejnou teplotou, tj. emisivita určuje schopnost tělesa vyzařovat teplo.

V přeneseném slova smyslu je pojmu emisivita možno použít pro skutečnost, že polymerní materiály používané pro výrobu interiérových dílů automobilů mohou za zvýšené teploty emitovat nízkomolekulární látky, které přecházejí do vnitřního prostředí - vzduchu - prostoru pro posádku automobilu.

V takovém případě se pohybujeme v oblasti platnosti Henryho zákona, který udává souvislost parciálního tlaku páry dané látky nad roztokem a jejího podílu v tomto roztoku. Pro páry rozpuštěné látky platí přímá úměra mezi tlakem par p rozpuštěné látky a molárním zlomkem x této látky v roztoku - molární zlomek je definován jako podíl hmotnosti složky k hmotnosti celé směsi, přičemž konstantou úměrnosti je Henryho konstanta K charakteristická pro daný plyn:

                          p = K . x

Pokusím se Henryho zákon objasnit na příkladu, který je nám všem, předpokládám, bližší, a to na principu dechové zkoušky na alkohol, kdy dochází k vypařování alkoholu z cirkulující krve během dýchání do vzduchu v plicích. Skutečné množství alkoholu, které se vypaří do dechu, závisí na jeho koncentraci v krvi.

Aplikujeme-li výše uvedený Henryho zákon na náš problém, můžeme konstatovat, že koncentrace rozpuštěného plynu je přímo úměrná parciálnímu tlaku plynu v atmosféře a protože atmosférický tlak je v podstatě konstantní, záleží tedy na jeho množství.

Vliv teploty souvisí s teplotní roztažností plynů, respektive se stavovou rovnicí: čím je vyšší teplota, tím více dochází k rozpínání plynů a tím se sníží jejich koncentrace ve vzduchu.


Emise z materiálů můžeme rozdělit do dvou skupin:

- na emise specifické, tj. emise, které jsou známé a specifické pro sledované látky, jako například formaldehyd emitovaný z POM nebo reaktoplastů na bázi fenol-formaldehydových pryskyřic

- na emise nespecifické, tj. emise skupiny látek, obvykle těkavé organické sloučeniny označované zkratkou VOC - Volatile Organic Compounds or Chemicales nebo SVOC - Semivolatile, v automobilovém průmyslu slovem FOGGING (zamlžení)

Látky VOC jsou dobře těkavé, přičemž těkavost je schopnost látky, obvykle v kapalném skupenství, se vypařovat. Mezi VOC se řadí alkany, alkeny, aromatické uhlovodíky, karbonyly, alkoholy, estery, ethery, aldehydy, halogenové uhlovodíky, terpeny, dusíkaté a sirné sloučeniny, atd.

Do skupiny SVOC, nebo-li do skupiny látek s vyšším bodem varu řadíme parafíny, estery vyšších mastných kyselin, glykoly, fenoly, ftaláty, adipáty, organo-fosfáty, bromované retardéry hoření, silikony, atd.

Protože se v interiérech automobilů vyskytuje řada nekovových materiálů, můžeme do pojmu fogging jako zdroj emisí zařadit také řadu látek-monomery z polymerních materiálů, nízkomolekulární přísady a aditiva z polymerů (stabilizátory, retardéry hoření, změkčovadla, nadouvadla, atd.), lepidla z kompozitních materiálů nebo z materiálů s povrchovou úpravou, u pryží součásti vulkanizačních systémů, u textilií opět lepidla, apretury, u syntetických vláken opět monomery, stabilizátory, retardéry hoření, atd.

Zdroje emisí obvykle obsahují nějaké počáteční množství emisních složek ve směsi, a jak materiál postupně stárne, emisní schopnost se snižuje a emise složek do okolního prostředí se také snižuje. Jako příklad je možno uvést pocit z nového automobilu a z téhož auta po proběhu nějakého počtu kilometrů. Vyjímkou z uvedeného mohou být některé měkčené plasty, u nichž může být množství emitovatelných látek vysoké a materiály, které zahříváním degradují a tím mohou emitovat nové nízkomolekulární produkty.   

Obecně platí, že k látkám obsaženým ve vzduchu, který je v pasažérském prostoru automobilu, se přidávají imise z venkovního prostředí, pevná fáze obsažená ve venkovním prostředí, část těchto látek je asimilována - přijímána pasažéry a část odvedena ventilací mimo kokpit automobilu.

2. část »

3. část »

  • autor:
  • Lubomír ZEMAN, PLAST FORM SERVICE, s.r.o., foto: Faurecia


    Mohlo by vás také zajímat



     

    Nejnovější inzeráty

    Plastikářský slovník